Tajemství

Stužky pěšinek
jdoucích napříč svahem
ticho jež zdřevěnělo
mezi letokruhy

Koruny pozdravují nebe

Či tebe?
Poutnice za vůní pokoje
jejíž kroky
příšeřím blahoslaveným
stoupají vzhůru?

Páteční cesta pres tri kopce

Nahoře jsme ale nebyli...

Pohled ze Cvilína na polskou vesnici Bliszcice

Cvilínský kostel

Pohled na Petrův rybník a Polsko

Cvilín v pohledu z protějšího kopce Větrník

Pohled na Cvilín

Krnovské panorama z pole, které se rozkládá mezi vrchy Cvilín a Borák

***

Čteš v listech svého podzimu
a v barvách
jichž jas s večerem chladne:
jest slunce
které nikdy nezapadne
a širá věčnost za našimi dny ---

Uvěřit tomu je blažené a snadné
srdce-li čisté máš
a bez viny

Hledání

Obloha mraky obroubená

pod stromy okrouhlé listy břečťanu

a oblé klobouky hub

V hloubi pod srázem

na břehu při ohbí řeky

vysoké žluté květy

 

Světlo zatřepotá se na vodě ---

a srdce v hrudi

Přechodné bydliště

Jsou místa, v nichž se naše srdce zabydlí a duše je v sobě nese, byť je jakkoliv daleko, jda krajinou zcela jiných rysů a jiných, prozatím cizích tajemství.

Ale jde-li dlouho, jde-li beze spěchu - zahlédne posléze i tajemství nová.

Zde se pokouším některá z nich pojmenovat

www.orbis-pictus.blogspot.com

Dva obrazy

I

Kapky stékají po okenních tabulkách a tiše šelestí na střeše vagonu. Krajina rozpitá jako akvarel malovaný ve studených tónech, na jedné straně nebe temné, na druhé otevírá se světlu..

II

Vlaštovky - setřičky nebes - krouží pod mohutným mračnem, které pluje nevysoko a zakrývá pozvolna vešken nebeský obzor..
Krouží beze strachu mezi kapkami, křídla rozpjatá co otevřenou náruč..

Rozpomínání

Tiché večerní nebe
světlé ještě
i když kolkolem se šeří

Zázraku odlesk
jenž prokmitl tvým srdcem

Blahoslaven ten
kdo neviděl
a přece věří

Dar..

Je krasne, kdyz muzeme prijimat to, co nam Buh prinasi jako DAR..
Vsecko, veci pranepatrne i nebetycne.. to vsecko skutecne darem JE.. a nase srdce se prave takto uci vdecnosti a je hnuto pravou laskou**

(A Buh ted prichazi s darem nocniho pokoje, kez nas naplni, kez nas prikryje a provazi timto hvezdnym casem***)

A zrovna...

..zrovna se dalo do deště a slunce na zdi protějšího domu znova kreslí své půvabné svědectví plynoucího času, jako kteréhos večera - a do toho ona lehounká vůně nebeských dálav snášející se nám v kapkách vstříc**

Znamení

Vítr v korunách bříz a ptačí hlásky.. doopravdy krásné ráno.
Slunce zjevuje se jako mocný vládce.. a jak vzácný a blahodárný je stín.

Bůh ve své velebnosti a ve své moci.. nelze pohledět do jeho tváře, jasnější a zářivější než všecka slunce.

Avšak on sám se k nám sklání..

Je noc

Je noc a ticho v prolukách mezi domy prosyceno zvláštní vůní okamžiků se soumrakem navždy minulých..
Zmizelo světla, v jehož záři zjevuje se svět, tma plachá a vůně hebké zasnubují se spolu před tváří hvězd..
A V SAMÉM SRDCI TÉ BDÍCÍ KRAJINY SNÍŠ SVŮJ SEN*

Pár slůvek do tmy

Tichými krůčky
šeptající tmou
tvé sny už jdou,
už jdou, už jdou..

Jen se do peřin
zachumláš
a pak už jejich
skvící zář
nad tebou bude
držet stráž..

Večer červnový

Na zdi protějšího domu žlutavý jas a temné stíny.

Večer po bouřném dni, večer zlatých přísvitů.. a tam pod ohbím břehu, v trávě vysoké a ještě mokré.. rozvoněla se naděje..

Minulý čas

Přibližná zastavení v čase.
Neb - co bylo - není a je, o čem se dozvíš, až když nebude.

Ale ten zázrak, který se kdys prolomil skrz onu oponu časnosti, ten zázrak, kdys ze vší silou, ze vší duše, celým srdcem věděl,ŽE JSI... v ten doufáš ---

Blahoslavenství

Pouze mlčení, mdlé světlo chvíle, kdy slunce již zapadlo.
Ještě chvíli bude den -
Ještě chvíli...
(Radost kdesi v hloubi duše čeká, až přivřeš oči.)

16. prosinec

Vítr se opírá do prázdných korun
slunce kdes na půl cesty
mezi námi a nebem
a stíny půvabné
syté a hluboké
na mrazem ztvrdlé zemi

Tichomluva

Jak málo stačí a zmizí navždy za poloprůsvitnou stěnou okamžiku. Chvíli tu je a najednou - jako by ho nebylo!

TICHO VEZDEJŠÍ, TICHO POKOJNÉ A VZRUCHOPLACHÉ---

Mluvím jen tak, jak slova přelétnou nad onou sunoucí se rovinou okamžení, smyslu nehledaje.
Večer se nachyluje a já jen pozvolna a ztěžka hledám mezi vší minuvší skutečností dne SKUTEČNÝ POKOJ.

Skrze tebe...

Ona zázračná zastavení času, která nás učinila tím, čím jsme. Ony pohledy za obrysy věcí a do duše druhého - právě ony.. právě ony utvářejí i naši vnitřní podstatu. Skrze tebe jsem - čím jsem.. Sestřičko*

Okamžiky - část druhá

(dnes navečer)

O chvilku dříve

Slunce je nízko a dnes naposled pošle nám své pozdravení.
Kopce v mlhavém oparu, který halí jejich krásu.
Nade vším modravá klenba nebe – nad obzorem duhová…

Okamžiky - část prvá

(dnes odpoledne)

Vzpomínka na sobotní ráno

Slunce za mlžným závojem
cesta jež začíná se
Ticho procitnuvší právě ze sna
neseš si s sebou

Svatí na Kopečku

sv. Petr

sv. Jan

sv. Jakub starší

sv. Metoděj

 

Svatý Kopeček z dáli

Svatý Kopeček zblízka

Cesta vzhůru

Podzime - kolik nadějí nám ponecháš?


Dovedeme jít tou cestou bez odpovědí?


Kdyz zem pod našima nohama vzdaluje se - přibližují se nám nebesa...

 

Ledové květy

Pár půvabů dnešního rána, Sestřičko...

 

Bílý den

Nebe jako by sestoupilo mezi nás, pozemský obzor se ztrácí v jeho oblačném závoji. Hlasy znějí najednou pronikavěji na pozadí bělavé mlhy, srdce tluče toliko pro přítomný okamžik... ničeho v dáli nevidět.
A podzim padá na krajinu...

Rozlouskneš ořech, který spadl z koruny starého stromu, a uzříš...

... malé, bílé srdce...

Cesta domů

Znáš jistě, Sestřičko, půvaby našich setkání pod nebem... Hle, seděli jsme pod mračnou oblohou, ale v duši zvláštní jas...

A když jsem osaměl (vím - nikdy nejsem sám), tedy když jsem se v myšlenkách obíral tím, že jsme se viděli tváří v tvář... tehdy zjevila se na nebi zataženém a potemnělém jasná slunečná mračna...


Ach sestřičko - Bůh skrze mlžný opar dní, skrze snivý závoj duše... nahlédá nám v srdce...

Před závodem

Pohladíš si mě?


Hele - kamarádi...


Co to tam vidím?

Raz -dva-